Omlouvám se všem těm, kteří ho špatně snáší, ale tenhle obrázek tu prostě nemohl chybět. V rámci mých úvah o mpregu mu byla osudem určena klíčová role. Reakce na FF deníku na tuto malůvku podnítily můj zájem o otázku, proč a jak budí mpreg tak silné, často negativní emoce. A popisy některých těchto pocitů v mnou iniciované anketě se staly přímým podnětem pro tento článek.
Fanartový obrázek "Pregnant Snape - Joy of Birth" namalovala ashleyvictoria.
1.
Těhotný muž v sobě spojuje mužské rysy s těmi, které jsme zvyklí připisovat pouze ženám. Chlupaté nohy s kulatým břichem či dokonce naběhlými ňadry společně vytváří obraz adrogynního tvora – obraz ženomuže. Takový obraz je narušením „přirozeného řádu věcí“.
Podobné reakce jako tento těhotný Snape vzbuzují občas i transexuálové nebo nápadně žensky se chovající homosexuálové. Pro svou nejednoznačnou příslušnost k některému pohlaví jsou znepokojující, protože je nedokážeme zařadit do žádné dosud známé kategorie. Podobně jsou na tom všechny věci, které se vymykají našemu chápání: šílenec pro svou nerozumnost a tudíž nepředvídatelnost a spolu s ním všechny šílené a nepochopitelné věci - létající ryby ve větvích stromů, srnky, kterým náhle narostou ostré zuby a ony pohltí zajíce. Takové věci uvrhují smysluplný řád, který jsme si v naší mysli vystavěli, zpět do chaosu, z kterého kdysi povstal.
Člověk, který je příliš pevně zakotvený v přirozeném řádu věcí, má jenom dvojí možnost, jak se s takovými věcmi vyrovnat. Obvyklou reakcí je buď strach, odpor, vytěsnění nebo ... pobavení. Každá absorudita může být a často bývá vnímána také jako zdroj kratochvilného povyražení. Legrační a děsivá stránka všech věcí leží velmi těsně blízko sebe.
V hlavě nyní slyším všechny ty nesouhlasné hlasy, které na mě křičí: Já ne, já to tak nevnímal! :) Samozřejmě že existuje i třetí možnost, jak k problému přistoupit. Stačí přijmout neznámé do svého světa a přisoudit mu tam místo. Prostě jen vytvoříte novou kategorii a svět se zdá opět v pořádku.
Každý k tomu ale přistupuje s trochu jinými počátečními představami a každý z nás je do jiné míry svým charakterem člověkem stabilním či naopak otevřeným k přijímání nových podnětů. A tak zatímco pro někoho je přijmout nový náhled úkol lehký, skoro samozřejmý, pro jiného je to složitý proces a pro dalšího vysloveně nemožnost.
Nakonec do značné míry je pochopitelné, že mnohé slashistky mpreg odrazuje. Čteme-li slash mimojiné i kvůli potěšení, které nám poskytuje popsaný nebo viděný obraz mužského těla, pak narušení tohoto obrazu ženským prvkem je logickým zdrojem naší estetické nelibosti. :)
Ale dokážeme-li to, neposunuli jsme tím hranice toho, co je schopna pojmout naše mysl? Nestojí taková snaha za pokus?
Jsem tak trochu přesvědčená, že třem výše popsaným reakcím, které se odehrávají v mysli potenciální čtenářky mpregu při prvním setkání s tímto motivem, přináleží tři hlavní způsoby - tři žánry -, ve kterých bývá tento subžánr psán.
V temných příbězích se těhotenství může jevit jako hororová událost. Postava je pak často k „mateřství“ násilím donucena a často je s ní jednáno jako s pouhým nástrojem sloužícím k rozmnožování. V parodiích je zas mužské těhotenství podáno jako absurdní a legrační vidina, která nemusí a nedává žádný smysl.
Ovšem napíše-li někdo mpreg jako milostnou romanci, pak ho přijímá jako přirozenou součást fanfikčního světa. Řekla bych, že pro každého píšícího autora je napsání takového příběhu, tak aby se jevil aspoň trochu uvěřitelně a věrohodně, tím nejtěžším úkolem, ale také tou největší výzvou.
2.
Úžasnou věcí na fanfiction je, že ji může psát každý. A to znamená - opravdu každý! Bez ohledu na - věk, vzdělání, pohlaví, životní přesvědčení (i ty zcela nevhodné), sexuální preference (včetně podivných úchylek), nadání, schopnosti nebo životní zkušenosti.
To znamená, že ve fanfiction dostanou slovo i ti, co ho v hlavních médiích a v námi uznávaných kanonických dílech nedostali (nebo jen velmi omezeně). Věřím, že díky tomu je FF svým způsobem progresivní, protože se tu mnohem rychleji prosazují nová témata a okrajové motivy. Právě tady se z nich totiž mohou vyvinout motivy hlavní, protože jsou-li pro čtenáře něčím zajímavé – rozšíří se. Věřím, že díky tomu je fanfiction experimentálním místem, kde možná pozorujeme něco z mediálního světa budoucnosti.
Jenže zároveň, protože fanfiction může psát a číst kdokoli, což se také děje, je její vyznění většinou konsensuální. Hledáme a nabízíme to, co máme společné, co můžeme společně sdílet. Hruběji řečeno, je v drtivé většině případů fanfiction poplatná většinovému vkusu. Paradoxním důsledkem tohoto stavu je v podstatě konvenční podání relativně radikálních témat.
Zdá se mi, že právě takový bývá mpreg a totéž lze koneckonců říci i o slashi obecně. Slash často není v pravém smyslu homoerotickou literaturou, ale jako důsledek promítnutí se autorek do svých postav, je překvapivě heteronormativní. Jedna z postav v takovýchto příbězích, do značné míry vystupuje v roli ženy. Mpreg je pak v jistém smyslu do absolutna dovedeným završením tohoto heteronormativního pojetí.
Do našich konvenčních heteronormativních postojů pak také spadá obecně sdílený pocit, že role těhotného je přijatelnější pro ... ukeho - pro toho mladšího, krásnějšího, ženštějšího a submisivně se chovajícího, ve snarry povídkách zkrátka pro Harryho. Naproti tomu představa těhotného „mužného“ Snapea je pro velkou část čtenářů něčím nepřijatelným.
Z druhé strany velká část čtenářů odmítá příliš „sladké“ příběhy právě proto, že v nich vystupují příliš „feminizovaní“ muži. Přeci, když čteme slash, toužíme po mužích a tedy i jejich maskulinitě. Mpreg může být jednou z věcí, která tuto mužnost narušuje. Pokud ale dokážeme uvěřit, že muž může stát u plotny a zůstat mužným, proč bychom měly vylučovat, že by mohl porodit dítě a stále zůstat takovým? Proč by nošení plodu mělo být znakem ztráty mužnosti? Samotný fakt těhotenství přece nemůže nikomu zabránit, aby zůstal sám sebou.
Na štěstí, tahle naše všelijaká „tohle nechci“ jsme mi čtenáři fanfikcí zvyklí stále pokoušet. A vždy existuje šance, že se někde skrývá příběh, který naše „nechci“, dokáže postavit na hlavu. Kdo ví, možná jeden takový právě píše Lanevra ve svém Veritas?
Hledate-li nějaké mpreg fanfikce, pár typů najdete zde.
Dodatek 2: Příklady Mpregu v lidské kultuře a pop-kultuře
Není tak dočista pravda, že Mpreg je v lidské historii něčím zcela novým a naprosto nemyslitelným. Kromě oné pověstné Pallas Atheny, která vystoupila svému otci Diovi z hlavy, je tu mnoho dalších příkladů. Dokonce se dá tvrdit, že v posledních desetiletích se s motivy mužského těhotenství roztrhl pytel.
Už v severské mytologii najdeme příběh o bohu Lokim který v podobě klisny svedl kouzelného hřebce a následně porodil šestinohého Odinova koně Sleipnira. Na počátku století se Mafarka Futurista, jenž si protivil vše ženské, rozhodl mít syna bez přispění něžného pohlaví. Jeho dítě mělo prý tvar letadla. :) Ve filmu Největší událost od chvíle, kdy člověk vstoupil na Měsíc byl (málem) těhotný Marcelo Mastroianni. Asi nejznámějším případem je Arnold Schwarzenegger v Juniorovi. V seriálu Enterprice v epizodě „Nečekané setkání“ se nechá zbouchnout Trip. V závěrečném díle druhé série Červeného trpaslíka zase přijde do jiného stavu neodpovědný Lister. Také mimozemský detektiv v seriálu Lebkouni povije úspěšně miminko. A v naší realitě odnosil transsexuál Thomas Beatie, jehož manželka pro zdravotní problémy sama mít děti nemohla, dokonce tři děti. Americký performer Virgil Wong udržoval po nějaký čas fiktivní zprávu o prvním těhotném mužu Lee Mingweiovi. Ve sci-fi příběhu „Levá ruka tmy“ od feministické spisovatelky Ursuly le Guinové vystupuje mimozemská rasa bytostí s nestálým pohlaví, z nichž se každý může proměnit v ženu a mít dítě. Podobně ve sci-fi „Dítě mé krve“ Octavie E. Butlerové slouží muži, potažmo lidé, jako hostitelé mimozemské rasy a pomáhají jim tak s „rozením“ dětí. :) V rozšířené verzi počítačové hry „Sims 2“ prý budou moci být těhotné i mužské postavy. A jsem vážně přesvědčená, že kdybych hledala dál, najdu ještě mnoho dalších příkladů.
